V ČR je oproti jiným evropským zemím až 30x méně tlumočníků do znakového jazyka (ZJ). Na překladatelské a tlumočnické služby pro sluchově postižené občany ČR přitom podle platné legislativy mají neslyšící nárok. Mimo jiné i proto se na MU v Brně od podzimu otevře nový studijní program Tlumočnictví českého znakového jazyka (TCZJ), který má za cíl přípravu kvalifikovaných odborníků. O tématu mluvíme s garantkou programu Hanou Strachoňovou z MU a s Olgou Blahovcovou, vedoucí sociálních služeb z obecně prospěšné společnosti Tichý svět.

• Jaký má u nás český znakový jazyk (ČZJ) status v porovnání se zahraničím?
  Olga B.: U nás je to uznávaný mateřský jazyk, ale na rozdíl třeba od Islandu, kde je znakový jazyk zároveň i úředním jazykem – tudíž je možné se ním v různých institucích domluvit – u nás mají neslyšící nárok na tlumočníka a na zprostředkování komunikace bez bariér. Jsou situace, kdy úřad zajistí tlumočníka na jednání sám (u svatby nebo soudního jednání je to povinnost daná zákonem), a také situace, kdy se o to neslyšící musí postarat sám, pokud si není jistý, že zvládne komunikaci na úřadě pomocí psaní nebo odezírání. Neslyšící kontaktuje organizace zajišťující tlumočníky a termín se domluví dopředu. Jednodušší je to v Praze, kde je tlumočníků více, jiné je to v krajích, kde na celý kraj připadají třeba 4 tlumočníci, tedy čekací doba se prodlužuje.
  
  
• Je Island v tomto výjimkou, nebo je to obvyklé?
  Olga B.: Je to spíš ta výjimka, samozřejmě ale jsou určité kroky pro to, aby se myslelo na bezbariérovost nejen například pro vozíčkáře, ale i pro neslyšící, a o to se zasazují i organizace
  u nás i v zahraničí a zajišťují také, aby se o tom více mluvilo. Není pravda, že každý neslyšící se domluví odezíráním, a tedy nepotřebuje tlumočníka. Je to vloha, na které musí pracovat, ale je náročné soustředit se například při delším jednání pouze na ústa mluvčího. Osvěta zde je, ale není jisté, zda a za jakých podmínek se to u nás podaří, protože by bylo potřeba proškolit úředníky v ČZJ, aby byli schopni domluvit se s neslyšícím.
  
  
• Kolik je u nás takových organizací, jak to u nás funguje a jak se tlumočníci sdružují?
  Olga B.: Tlumočníky zaštiťuje Česká komora tlumočníků, pořádá pro ně akce, kde se mohou
  i vzdělávat. Jsou tady i tlumočnické organizace s registrovanou tlumočnickou službou, které tlumočníky zaměstnávají na tlumočení fyzické nebo online. Organizace jsou celorepublikové
  i lokální, některé zaměstnávají jednoho a jiné třeba 20 tlumočníků.
  
  
• Je mezi společnostmi rivalita, nebo spíše spolupráce?
  Olga B.: Je to z obojího trochu – protože jsme dotovaní z Ministerstva práce a sociálních věcí, každá organizaci usiluje o peníze, aby mohla fungovat dál, ale nejedná se zde o žádné očerňování nebo pomlouvání. Také pokud jedna organizace nedokáže zajistit služby, požádá jinou organizaci o pomoc – organizace se snaží spolupracovat, protože mají stejný cíl, a to zajištění služby pro klienta.
  
  
• Na MU se na podzim otevře nový studijní program Tlumočnictví českého znakového jazyka – jak jste postupovali při spolupráci s organizacemi zajišťujícími tlumočníky?
  Hana S.: Proces akreditace trvá něco přes dva roky, a ještě před započetím procesu jsme oslovili různé organizace s žádostí o spolupráci a domluvili jsme se předběžně například na praxi našich studentů. Pro potřeby akreditace jsme také potřebovali vyjádření od potenciálních zaměstnavatelů, což nám organizace v té době poskytly. Teď začne nová vlna oslovování
  a domluv o spolupráci. Co se týče vyučujících – v tuto chvíli jsme zajistili vyučující z MU a z řad spolupracovníků MU. Studijní program se bude rozjíždět postupně, a tedy i okruh spolupracovníků se bude každým rokem rozšiřovat a budeme oslovovat odborníky z praxe.
  
  
• Kde v ČR se dá momentálně studovat ČZJ?
  Hana S.: Jsou různé možnosti: nejdéle v ČR působí obor Čeština v komunikaci neslyšících na FF UK, v Hradci Králové nabízí obor TCZJ Vyšší odborná škola a existují také komerční kurzy, které nabízí organizace neslyšících – většinou zde učí rodilí mluvčí. V Brně je třeba organizace Trojrozměr, v Praze organizace Pevnost.
  
  
• Jelikož podávání přihlášek k TCZJ skončilo 29. února, jak velký je zájem studovat TCZJ?
  Hana S.: Zájem byl až nečekaně velký, vypadá to tak, že budeme moci přijmout každého
  6. zájemce, což nás velice příjemně překvapilo.
  
  
• Jakou bude mít program podobu a co vše studenty čeká?
  Hana S.: Program je koncipován jako tři vzájemně propojené bloky kurzů – prvním je praktická znalost ČZJ, kde prioritou je v krátkém čase velice dobře naučit studenty ČZJ. Podle Evropského fóra tlumočníků znakového jazyka je možné se na úroveň B2 dostat po absolvování 600 hodin výuky ZJ. Náš program je nastavený na 650 hodin ZJ a výuka ZJ bude probíhat cca hodinu a půl denně formou cvičení nebo seminářů. Druhý blok je teoretická lingvistika – TCZJ spadá pod Ústav jazykovědy a baltistiky FF MU, a základy lingvistiky pomohou rychlejšímu pochopení a pojetí ČZJ. ČZJ je přirozeným jazykem jako třeba čeština nebo angličtina, a se znalostmi lingvistiky je možné pozorovat na určité úrovni abstrakce podobná pravidla mezi ZJ a jinými jazyky. Třetím blokem je tlumočnický, který integruje jednak specializované tlumočnické kurzy, kde se studenti naučí konkrétní tlumočnické postupy, seznámí se s legislativou, systémem organizací, a hodně praxe – 480 hodin praxe v organizacích zajišťujících tlumočníky nebo ve školách, které provozují integraci a inkluzi sluchově postižených žáků. V podobě povinných předmětů je zde integrován i Kurz pracovníka v sociálních službách, který je vyžadován legislativou, aby mohl tlumočník vykonávat komunitní tlumočení jako návštěva lékaře s neslyšícím apod.
  
  
• Jaké jsou odlišnosti ve znakování v ČZJ a jiných ZJ?
  Hana S.: Neexistuje jeden univerzální znakový jazyk a jednotlivé ZJ se liší zejména v lexikální rovině, tj. mají jiná slovíčka. Gramatika je relativně podobná, takže neslyšící různých ZJ se mohou domluvit zhruba tak, jako se domluví mezi sebou mluvčí různých slovanských jazyků.
  
  Olga B.: Některé znaky jsou si podobné, a například znak pro auto a podobné základní věci jsou hodně neutrální a dají se z toho odvodit další slova (znaky). Existuje mezinárodní ZJ (IS), který je neutrální, používá se na různých velkých setkáních, ale je to uměle vytvořený systém z různých znaků z různých ZJ, aby bylo možné domluvit se například na Deaflympiádě nebo konferencích.
  
  
• Jaké služby nabízí Tichý svět neslyšícím?
  Olga B.: Máme registrované 3 sociální služby: tlumočnická, kterou poskytujeme online například pomocí chytrých telefonů, kdy není nutné mít fyzicky k dispozici tlumočníka – příkladem je domluvení termínu u lékaře pro neslyšící. Nabízíme také přepis pro osoby ohluchlé nebo nedoslýchavé, které dokáží psát v češtině. Další službou je sociální rehabilitace, kde pomáháme 
  s tréninkem sociálních dovedností – tím, že neslyšící jsou poměrně uzavřená komunita, nedostávají se k nim informace lehce. Učíme je, jak se naučit pracovat s některými telefony, jak vyhledávat v jízdních řádech, jak si najít zaměstnání nebo zajistit fyzického tlumočníka. Poslední službou je odborné sociální poradenství – týká se to třeba dávek, exekuce, insolvence – často neslyšící tím, že pořádně nerozumí psané češtině, podepíšou něco, čemu nerozumí – máme tedy i právní poradnu.
  
  
• Které služby pro neslyšící jsou placené?
  Olga B.: Je zde tenká hranice v tom, co sociální služba (zadarmo) je a co již není – klientka například chtěla tlumočníka, aby si mohla koupit punčocháče – na první pohled to nemusí vypadat jako nevyhnutná situace, ale nakonec šlo o návštěvu zdravotnických potřeb a nákup speciálních kompresních punčoch. Pokud je to ale například workshop o kosmetice, kde jde o účel obohacení, tam si neslyšící tlumočníka platí. Nikde v zákoně toto totiž není přesně definováno. Příkladem je svatba – zde je tlumočení povinné, ale jenom u obřadu, po kterém může tlumočník odejít. Povinné tlumočení je také u soudního jednání, ale jednání s právníkem si opět neslyšící hradí sám.
  
  
• Jak nedostatek tlumočníků vypadá v praxi – je nějaká čekací listina?
  Olga B.: Záleží na organizaci – některé mohou mít požadavek ve formě formuláře na webu nebo se s neslyšícím spojí přes Skype a podle lokality tlumočení se odvíjí čekací doba. V Praze stačí pár dní dopředu, ale čím dále od Prahy, tím je to horší – můžete čekat i týden nebo 14 dní. Krizové situace samozřejmě mají přednost.
  
  
• K navýšení počtu tlumočníků by mohl pomoci také program TCZJ. Jaké budou mít absolventi TCZJ uplatnění?
  Hana S.: Program směřuje primárně k uplatnění tlumočníků přes organizace v komunitním tlumočení, ve školství. Další uplatnění se odvíjí od toho, že absolvent získá vzdělání překladatele – nemusí nutně pracovat s ČZJ, protože bude mít obecnější filologické vzdělání. TCZJ lze studovat i mezioborově, např. s angličtinou nebo jiným jazykem, doporučeno je ale studovat TCZJ jednooborově.
  
  
• Jaký je přesný počet neslyšících v ČR?
  Olga B.: Poslední statistika je z roku 1998, to číslo bude teď ale přibližně stejné. Porovnáváme
  i statistiky ze zahraničí – procento neslyšících a slyšících je hodně podobné u nás i v zahraničí. Zanedlouho se chystá sčítání lidu, kde by se daly vzít aktuálnější informace.